Ahoj Ríšo, obrovská gratulace k postupu! Pro klub i region je to obrovský úspěch, jaké jsi měl pocity po vítězném finále?
"Ahoj, pocitů tam bylo hodně Ivane, teda vlastně trenére :-D. Ale ne, bylo to samozřejmě úžasné a děkuji za gratulaci, i když já se osobně považuji až za úplně poslední článek řetězce, kterému by se mělo gratulovat. Určitě bych rád začal u samotných hráčů, kteří předvedli obrovskou bojovnost v 9 hodinách na sluníčku a po dvou velmi těžkých zápasech, pak svému asistentovi Pavlu Štilipovi, klubovým trenérům za skvělou přípravu hráčů, regionu Severozápad za velkou podporu a samozřejmě taktéž rodičům. Já už jsem byl jen takové pojítko, co celý tento řetězec spojilo dohromady."

Určitě tam ale musely hrát roli i nějaké trenérské faktory a dovednosti. Které ty osobně považuješ za stěžejní? 
"No za mě určitě hrála roli moje komunikace s oddílovými trenéry, ať už s Pavlem Kunstem z Tempa, Matoušem Procházkou a Danem Krejčiříkem z Eagles, Pavlem Štilipem z Kladna nebo Ivanem Aubrechte a Tomášem Bílkem od nás. Kluci mi hodně radili a já si z toho udělal nějaký výtah, na základě kterého jsem postavil turnajovou strategii. Další faktor pak bylo udržení strategie až do konce, i když v semifinále proti Severovýchodu nám v jednu chvíli teklo do bot a to hlavně v rotaci nadhazovačů a vystřídání startujícího nadhazovače a catchera (Petra a Jáchyma Fejty), aby si odpočinuli. Držel jsem rotaci, kterou mě naučil můj trenérský guru Zdeněk Josefus a to mít na finále ready rotaci nadhazovačů v pořadí jednička startuje (Petr Fejt), trojka na relieve (Matouš Loub) a dvojka na closera (Vilém Vančura). To, že se na Vildu nakonec nedostalo, mě ani jeho samotného nějak absolutně netrápí :-).
Další důležitý faktor z mého pohledu byly před turnajové 1V1 s hráči, abych mohl na cítit jejich osobnosti a jak s nimi můžu po čas turnaje pracovat. Z trenérských dovedností si myslím, že se mi povedlo kluky na finále i ve finále neustále motivovat k udržení pozornosti a výkonu a hlavně bojovnosti jeden za druhého, jako by byli celý život jeden tým." 

I když odpověď je asi jasná, že turnaj vyhrál celý tým, tak je někdo, koho by si extra vyzdvihl? 
"Přesně tak, turnaj vyhrál celý tým, ale kdybych si musel přeci jen vybrat, tak by to za mě byl Tonda Netušil z Eagles, který přijel z pohřbu velmi blízké osoby, stejně ale do zápasů dal vše, ve finále nasázel 2 hity, 3 RBI a velmi nám pomohl k výhře. No a asi bych nemohl spát, kdybych nevyzdvihl naši Chomutovskou legendu (Matouše Louba), tedy často baseballovou veřejností přehlíženého hráče pro jeho originální styl házení, ale přeci jenom 5 inningů bez bodu ve finále proti regionu Jih, který byl prakticky složený z reprezentace, se počítá. Pro mě důležitý výkon předvedl i kapitán týmu Vilda Vančura, který plnil od začátku až do konce přesně tu funkci, kterou jsem potřeboval, tedy lepidlo mezi realizačním týmem a hráči. Kdo to zažil, tak ví, že to vůbec není jednoduchá role a Vilda ji zvládl na jedničku." 

Jak probíhaly oslavy?
"Draze :-D. Před turnajem jsem slíbil, že když vyhrajeme, tak mekáč na 146km je na mě, ale asi mi to absolutně nevadí. Bylo mi ctí vést tento tým a děkuji vedení regionu za důvěru." 

Máš nějaký moment, který ti zůstane v paměti na pořád?
"Ono se to nezdá, ale těch momentů tam bylo hodně. Trošku jsem kluky emotivně seřval na konci druhé směny, kdy nás Péťa Fejt držel s bolavou rukou v zápase a kluci si to vzali k srdci, místo toho, aby byli naštvaní, že dostali bídu a následně Ondra Kára rozjel naší pálkařskou mašinu dlouhým gun shotem, pak 2 rbi single Tondy Netušila a otočení skóre v náš prospěch, velmi těžký rundown při hře proti bodu za stavu 5:4, kdy Péťa Fejt zachytil velmi těžký ground ball, zahrál na bráchu Jáchyma a ten trochu po vzoru Dominga Ayaly zahrál rundown pouze s Vildou Vančurou ve dvou lidech, ale nakonec úspěšně, no a samozřejmě poslední pálkař finále. Plné mety, stav 7:4, plný stav, bojový pokřik: Praha-Kladno-Chomutov, nadhoz, těžký odpal na Ondru Káru na spojce, pick příhozu od Péti Fejta a pak už jen euforie. Děkuji Marku Loubovi za natočení videa, takže aspoň tuto radost si můžete dát s námi." Video + fotky Marka Louba 

Poslední mezi zastávka před Amerikou je Jablonec a Evropsko-africká kvalifikace, jaké chystáte přípravy?
"Plánujeme jednodenní soustředění, kde bychom chtěli dopoledne dát důraz na souhru obrany, především bunt defense, PFP, 1-3 situacím a cut offům + relays. Tyhle situace jsme absolutně neměli natrénované a byl zázrak, kolik outů jsme z toho hlavně díky ose Vančura - Fejt J. a jejich obrovské baseballové znalosti dokázali zahrát. Odpoledne bych pak rád dohodl přátelák s některým z pražských U15 týmů, abychom si nově nacvičené situace vyzkoušely i v praxi. Jinak většinu kluků uvidím ještě na poháru U13 a na U15 Krče se budu chtít jít podívat, až budou hrát s naší patnáctkou. Víc v tuto chvíli nepovažuji za nutné. Mám absolutní důvěru v klubové trenéry, že vědí, jak s jejich hráči pracovat."

Koho považuješ v Jablonci za největšího soupeře?
"Posledních pár let se snažím svůj život - jak osobní, tak trenérský - vést podle učení Mariana Jelínka, proto pro mě bude největší soupeř stejný, jako byl na Hroších a to my sami. Když do toho dáme vše a udržíme energii, i když se třeba zrovna nebude dařit, dobré věci se budou dít. A i kdyby třeba na konci svítilo na tabuli negativní skóre pro nás, tak když odehrajeme své maximum, nemůžeme být poraženi."

Ríšo, děkujeme moc a držíme palce!